Po dlouhé době se mi podařilo něco vyfotit. Už dlouho mi doma leží Polaroid Land Camera 210.
Tak jsem se na ni těšil. Dokonce jsem měl i film k tomu dokoupený, ale stále jsem čekal na příležitost a dokonce naivně i na to, že se mi podaří najít vhodnou modelku.
Nepomohl ani můj inzerát, že hledám modelku a můzu:)
Je to moje první zkušenost s peel-apart filmem a musím říct, že to nebylo vůbec jednoduché.
Půlka kazety padla na to, než jsem si s foťákem začal rozumět. Ale nutno říct, že problém byl na straně obsluhy. Nezaložil jsem film správně a tahal jen půlky filmu. Buď jen negativ, nebo pomačkaný pozitiv.
Ale pak se nakonec povedlo. Je to naprosto úžasná věc, kouzelný analogový proces, který mě uchvátil a těším se na další focení. Žádný duch v počítači, žadný print, žádná náhražka. Fotografie se rodí přímo před Vámi. Stačí devadesát vteřin a vidíte výsledek. Neopakovatelný kousek, byť malý. Už nikdy to nevyfotím stejně. Proto Polaroid mám rád. Nejsou to velká výstavní plátna, jen miniaturní plocha o pár centimetrech čtverečních, ale dá se do nich dát všechno.
V pokusech budu dál pokračovat a zatím to vypadá jen na autoportréty. I když slovo jen není to pravé …..
