Málokdy se mi poštěstí nafotit dva podařené pinhole záběry v jeden den. Včerejší den takovým byl.
Cestoval jsem pracovně po krásném kraji a tento den, stejně jako čas od času, si sebou vzal vybavení na fotografování.
Celou dobu jsem nepotkal nic, co by mně upoutalo natolik, abych fotil. Byl jsem z toho i chvíli mrzutý.
Mám rád ten okamžik, kdy to místo, tu věc uvidím a ustrnu a už přesně vidím, jak bude záběr vypadat.
Stalo se mi to ve Smržovce, kde jsem zahlédl potok ne daleko od cesty a šel se tam podívat. Najednou jsem prostě musel…
S dobrým pocitem vydařeného lovu jsem pokračoval za dalšími starostmi dne a při řízení jsem zahlédl věž nedaleko cesty ve Starých Hamrech, otočil vůz a musel tam zajet. Napřed jsem tam šel jen tak zvídat a protože to byl soukromý pozemek – všude kamery, bylo to ještě víc napínavé. Vrátil jsem se do auta pro vybavení, znovu vše připravil a pečlivě nastavil. Při pinhole fotografování je to prostě napínavé právě pro nejistotu výsledku a ne zrovna zanedbatelně i kvůli ceně snímku.
Dvě zastávky se vyplatily a pokud jste u malýho kluka někdy viděli rozzářené oči, když se mu něco povede, tak byste to viděli u mně zrovna tak,jen v trochu starším provedení.
Bylo mi jednou blízkou osobou řečeno, že patřím do skupiny lidí umanutých. Beru to jako lichotku a jsem si vědom toho, že má cesta je bláznivá, ale proto to dělám.
